Pod vlivem každodenních zpráv člověk snadno nabývá dojmu o zkaženosti světa kolem nás. Myslí si to i astronom?
Nemyslí. Už jenom proto, že nevychází z pocitů, ale z faktů. Statistiky za poslední dvě staletí dokazují, že se podařila výrazně snížit chudoba, naopak zvýšit všeobecná vzdělanost. Ano, žijeme v lepším a bezpečnějším světě. To ale samozřejmě nic neříká o naší budoucnosti…
Platí to i pro astronomii?
Je až s podivem, jak se ukazuje, že žijeme na výjimečné planetě. Jenom naše Galaxie sestává ze 400 miliard hvězd, kolem kterých obíhá srovnatelný počet planet. Avšak my lidé obýváme pouze triliontinu jejího prostoru po méně než jednu tisícinu její existence. Na druhou stranu je Slunce velmi klidnou hvězdou, ve vhodné vzdálenosti od centra Galaxie, mimo dosah nebezpečných vesmírných objektů. Totéž platí pro planetu Zemi. Už jenom přítomnost vhodně velikého Měsíce byla pro náš vznik strategická…
Díky vědeckofantastickým filmům můžeme mít představu, jak už se lidé ve vesmíru dobře vyznají. Ještě sestrojit motor pro nadsvětelné rychlosti a příběhy z Hvězdných válek nebo Star Treku se stanou realitou.
Bohužel, pokud jsou naše představy správné, nic takového se bohužel nestane. Nikdy totiž nebudeme mít tolik energie, abychom létali mezi planetami. A důkaz nabízí sám vesmír… Je pravděpodobné, že nejsme ve vesmíru sami. Pak určitě musí být nějaká jiná civilizace, která je na vyšším stupni technického vývoje, než jsme my. Pokud by ale bylo možné postavit loď létající rychleji než světlo, pak se naskýtá otázka… Proč už k nám „ti druzí“ nepřiletěli? Kde vlastně jsou?
To ale nezní příliš optimisticky…
Pro romantické kosmoplavce určitě ne. A jelikož ani nesledujeme žádné projevy takových civilizací – například jejich rádiové vysílání – znamená to, že jsou mimozemské civilizace vzácné. Míjíme se buď v čase – už zanikly, nebo v prostoru – jsou od nás nesmírně daleko.
Ale jinak toho známe o vesmíru čím dál tím více.
A pořád nevycházíme z údivu. Svět kolem nás sledujeme pomocí nejrůznějších detektorů v oborech, které jsou nedostupné lidským smyslům. Jsme schopni studovat věci nesmírně malé i neuvěřitelně rozlehlé. Dokonce můžeme nahlížet do minulosti!
Takže se přeci jen podařilo postavit stroj času?
Vlastně nám ho postavila sama příroda. Stačí se dnes večer podívat na hvězdnou oblohu. Světlo z Měsíce na Zemi letí o něco déle než jednu sekundu. Podíváte-li se na Venuši, hledíte nejméně dvě minuty do minulosti, v případě Marsu ještě třikrát „dále“. Proxima Centauri je 4 světelné roky daleko. Takže ji sledujeme se zpožděním 4 roků. A to je teprve nejbližší hvězda. Jsme schopni pozorovat galaxie, jejichž světlo k nám putovalo přes 10 miliard let! Už dávno vypadají jinak a nacházejí se na jiném místě… Takto jsme schopni dohlédnout skoro až do okamžiku, kdy to všechno začalo…
Co prosím?
Před 13,8 miliardami roků došlo k explozi. Ale ne k takové explozi, s jakou se setkáme tady na Zemi. Byla to exploze prostoru, hmoty i času. Najednou vzniklo úplně všechno. Této události říkáme Velký třesk. Od té doby existuje náš vesmír.
Také mne docela děsí pustota vesmírného prostoru…
Ono je to ještě horší, než si dokážeme představit. Představte si, že se planeta Země zmenší do tečky na konci této věty. V tom případě bude Slunce stejně veliké jako fotbalový míč, který bude třicet metrů daleko. Jupiter, který bude v našem modelu srovnatelný se skleněnou kuličkou, najdete ve vzdálenosti asi dvě stě metrů. Pokud bychom tento model Sluneční soustavy umístili do centra města Brna, pak nejbližší hvězdy zahlédneme v Buenos Aires nebo na Nové Guinei!
A přesto je ta naše špendlíková hlavička to nejkrásnější místo, že?
Samozřejmě. Je jediné, které máme a které kdy budeme mít.
Zdroj: www.metro.cz