říká Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno
Není to tak dávno, co jsme v Brně přivítali hned deset evropských kosmonautů. Jak se vám něco takového vlastně podařilo?
Přípravy začaly před rokem, kdy jsme u nás na hvězdárně došli k názoru, že musíme důstojně oslavit významné výročí letu našeho prvního a dodnes jediného kosmonauta – Vladimíra Remka. Poté jsme začali komunikovat s možnými hosty, chystat program a všechny doplňky, třeba vzpomínkovou knížku, repliku nášivky, co měl na skafandru a podobně.
To samo by ale nestačilo. Bez osobního pozvání přímo od Vladimíra Remka, podpořené primátorem Petrem Vokřálem, by se do Brna asi nikdo nehrnul. Nakonec ale dorazilo deset kosmonautů z osmi států světa. Ti všichni přijeli v úterý večer, ve středu pobývali v našem městě a ve čtvrtek v poledne už byli na cestě zpět…
Logisticky asi dost náročné, ne?
Jednoduché to nebylo, ale zase ne nic tak jedinečného… Osobně jsem ale nadšený, že tito vysoce exponovaní lidé vyjádřili úctu k událostem, které se odehrály před čtyřmi desetiletími a k člověku, jenž byl hlavním aktérem. A nejen to. I ti, kteří nemohli přijet – generální ředitelé Evropské kosmické agentury a Roskosmos – alespoň natočili videopozdrav. Bez váhání… stačilo jim jen napsat.
Jsou vlastně nějaké dozvuky této akce? Nebo vzniklo jen pár záběrů a zápisů do pamětních knih?
Rozhodně jsme oslavy 40. výročí letu kosmické lodě Sojouz 28 s Vladimírem Remkem na palubě neorganizovali pouze jako vzpomínku na dobu minulou. To, že si lidé aktivní v současném kosmickém výzkumu uvědomí, že existuje nějaké město Brno a že leží uprostřed Evropy, je významný výsledek. My jsme se chtěli ale dívat i do budoucna.
Právě proto se nám podařilo spolu s městem Brnem, Jihomoravským krajem a lidmi z Jihomoravského inovačního centra otevřít kosmický inkubátor, tedy organizaci na podporu malých, začínajících firem, které by se mohly zapojovat do projektů Evropské kosmické agentury. Tedy, že jí nabídnou nějaký svůj nápad nebo výrobek, anebo opačně, využijí měření, informace či fotografické záběry pořizované evropskými družicemi pro své aplikace. Klademe přitom důraz na efektivitu – klíčové jsou prostředky na podporu realizace vesmírných nápadů. Vše bude organizovat 1 pracovnice na poloviční úvazek ve sdílené kanceláři.
Přesto, není to vyhazování peněz? Nejsou přeci jen užitečnější věci než zrovna stavba umělých satelitů?
Skutečně, nejdříve to vypadalo jako příšerně drahá zábava… Rakety létaly… jedna za druhou… a taky bouchaly, jedna za druhou. Pak ale naše planeta získala první umělý měsíc. Byla to půlmetrová koule se čtyřmi anténami, která nedokázala nic jiného než pípat… Sovětský Sputnik byl první. Následovaly další družice nejrůznějších velikostí i tvarů, se stále chytřejšími a užitečnějšími přístroji. Explorer ze Spojených států amerických, Ariel z Velké Británie, Alouette z Kanady, San Marco z Itálie, francouzský Astérix, Ohsumi z Japonska, Dongfanghong z Číny a v roce 1978 taky československý Magion 1. Tak, jak na oběžné dráze přibývaly nové satelity, přestala to být pouhá zábava.
Život bez umělých družic by tedy nebyl možný?
Samozřejmě, že by možný byl. Ale v takovém případě zahoďte mobilní telefon, rozlomte tablet s připojením na internet, vypněte kabelovou televizi, zapomeňte na předpověď počasí, naučte se zase orientovat v papírových mapách, rozstříhejte kreditní kartu a mnohonásobně si připlaťte za jakoukoli letenku. Nic z toho by nefungovalo tak snadno, nebýt nejrůznějších umělých družic. Dokonce by možná nebyl ani tento svět!
Satelity zajišťují vysokorychlostní internet, určují polohu letadel i zaoceánských lodí, nabízejí informace o počasí. Pro většinu z nás jsou důležité při rozhodování, zda nebude pršet a co si obléknout na sebe, jaké polední menu nabízí oblíbená restaurace, jestli projedu městem, nedej bože dálnicí D1 a jaká zábavná videa se objevila na síti.
Mohou se ale stát hranicí mezi životem a smrtí. Doslova. Díky navádění letadel satelitními systémy je letecká doprava nad celou planetou tak hustá a bezpečná. Každý den se do vzduchu vznese asi 150 tisíc letadel, každý rok jenom nad Evropou putuje 1 miliarda lidí! Letadla musí být bezpečná, nečekat zbytečně na start nebo přistání, putovat tou nejkratší trasou… Stejně se ale navigují i automobily anebo traktory obdělávající pole. Díky informacím z umělých družic mohou pěstitelé optimalizovat použití hnojiv a být tak mnohem vstřícnější k přírodě. Divila byste se, kolik potravin na vašem stole nese značku “kosmické kvality”.
Jsme prostě pod neustálým dohledem satelitů.
Ano. Z nadhledu totiž unikne jen málo co. Samozřejmě jsou mezi nimi špionážní družice, které nás sledují na každém kroku! Právě díky nim nepřerostla studená válka druhé poloviny 20. století ve válku horkou. Největší státy světa o sobě všechno věděly, nic moc se utajit nedalo, natožpak překvapivý útok.
Takže to všechno má smysl?
Pokud se nechceme vrátit do technologického pravěku, pak není o čem diskutovat. I když musím přiznat, že se s nepochopením často setkávám a narážím na představu, že „vy chcete dalšího Remka…“. Z pozice člena Senátu – a vlastně i ředitele Hvězdárny a planetária Brno – se proto snažím pomáhat zapojení do nejrůznějších kosmických projektů. Správně bychom měli hovořit o kosmickém průmyslu, což je úplně nové odvětví průmyslu, který v České republice donedávna neexistoval.
Neříkejte mi, že je to práce i pro mne…
Záleží na vaší píli a umu. Ale jinak byste se divila, kolik je v regionu jižní Moravy společností, které jsou součástí kosmického průmyslu. V Maloměřicích se třeba vyrábí kontejner pro padák sondy ExoMars2020, která se vydá v roce 2020 na sousední planetu. Tamní firma Frentech Aerospace také dodala pět stovek mechanismů prootevření slunečních panelů 81 satelitů Iridium Next anebo spolupracují na realizaci několika stovek umělých družic projektu ONE WEB, které pokryjí internetem celý svět. I raketa Ariane 5 má díly v turbo-čerpadlech z Brna! Těch projektů je ale více, napadá mne třeba mise k Jupiteru pod označením JUICE, rentgenový dalekohled Athena nebo projekt O3Bm jehož název vychází z anglického výrazu Other 3 billions, tedy Další tři miliardy. Stejný počet lidí v rozvojových státech se dnes nemůže připojit k internetu.
To bude asi dost zodpovědná práce.
Určitě ano. Konkurence je veliká, musíte získat důvěru velkých společností, že dílo odevzdáte v nezbytné kvalitě, v dohodnutém čase a samozřejmě za konkurenčně schopnou cenu. Všechny komponenty se vyrábějí ve speciálních dílnách, kde udržujete extrémní čistotu. Proto se lidé pohybují v kombinézách nebo ve skafandrech. Testování se provádí v termo-vakuových komorách, zařízení cvičně ochlazujete, prudce ohříváte, prudce vibrujete, testujte v nárazech…
Jedna vlaštovka ale jaro nedělá…
Na jižní Moravě jich je ale celé hejno. Pod Medlaňákem se sestavuje dispenzer pro raketu Vega. V podstatě se jedná o zásobník, díky kterému se může na oběžnou dráhu dostat až šestnáct malých družic najednou. Společnost S.A.B. Aerospace je také zapojena do projektu nové generace meteorologických družic Meteosat.
V Kuřimi je zase firma Sobriety, která se specializuje na elektro čerpadla. Ale ne taková, jaká známe z domova. Jde o velmi důmyslná zařízení, která vhání palivo do raketových motorů. Také se věnují vývoji habitatů – jakýchsi stanů – pro přežití v extrémních podmínkách. Zatím – v uvozovkách – na zemi ale později třeba i jinde ve Sluneční soustavě… Další úspěšnou firmou je L. K. Engineering, která má velmi dobré zkušenosti s designem a počítačovými simulacemi.
A ve výčtu bych mohl pokračovat dál… Jako houby po dešti vznikají – a samozřejmě i zanikají – malé skupinky nadšených vysokoškoláků nebo již hotových absolventů, kteří mají další a další nápady, jak využít vesmírné technologie anebo data pořizovaná již stávajícími družicemi.
Zdá se, že je jižní Morava vesmírnému průmyslu zaslíbená.
Ano, ale samozřejmě v českých poměrech. Odhaduje se, že se kosmickému průmyslu věnuje zde na jižní Moravě několik stovek odborníků. A to zase není tak málo!
Musím uznat, že je to pro mne docela překvapení…
A aby si i Brňáci, respektive Jihomoravané uvědomili, že nejsme jen krajem krásných holek, dobrého jídla a vybraného pití, rozhodli jsme se, že budeme vždy v březnu pořádat Brněnské vesmírné dny. Vladimír Remek si nad nimi vzal osobní patronát. Nejen, že pozveme do našeho města zase nějaké kosmonauty, ale hlavně chceme pomoci v rozvoji tohoto skutečně nadpozemského průmyslu. Hvězdárna a planetárium Brno je k tomu přímo předurčena.
To zní zajímavě. A něco méně odborného?
V říjnu to bude 40 roků, co letěla do vesmíru i první československá družice – Magion 1. Svým způsobem předobraz dnešních malých satelitů. No a my vypustíme její repliku. Sice ne úplně do vesmíru, pouze na stratosférickém balonu, ale i tak by to mohla být povedená taškařice. Hlavními konstruktéry jsou bezvadní lidé kolem projektu skCube, první umělé družice ryze slovenské výroby, která v těchto dnech slaví první rok provozu na oběžné dráze. Magion 1S, jak náš počin nazýváme, je tedy slovensko-českým projektem. Během pár dní spustíme informační kampaň, děti budou moci psát vzkazy této balónové družici… a chystáme i ohlédnutí za oním historickým projektem.
Někde jsem četla, že letos probíhá Czech Space Year.
Ano, aby těch oslav nebylo dost, je to již deset roků, co je Česká republika členem Evropské kosmické agentury. Důsledky tohoto kroku již začínáme vnímat. V Praze je centrála navigačního systému Galileo, který již využívá většina nových mobilních telefonů. Evropská kosmická agentura nabízí projekty českým firmám – zrovna brněnský kosmický inkubátor je toho učebnicovým příkladem, a samozřejmě je to šance i pro české vědce nebo techniky.
Zdroj: Brněnský deník, 15. června 2018