Někdo Evropskou unii miluje, jiný ji může nenávidět, lavírovat někde mezi nebo nemít žádný názor. I můj postoj se na toto společenství vyvíjel a vyvíjí, podobně jako názory na rodinu, přátele nebo svět kolem mne. Faktem je, že jsem více než 15 let ředitelem instituce, která vstala jako fénix z popela právě díky dotačním programům EU (a penězům od města a také neochvějného přístupu tehdejšího primátora Romana Onderky). Jistě, někdo namítne, že to byly peníze, které jsme do Bruselu poslali, aby se zase vrátily zpátky. Pominu-li to, že ještě stále k našemu příspěvku jiné státy přihazují nějaké peníze navíc, podstatné bylo i určení, na co lze tyto prostředky použít. Jistě, někdo namítne, že mnohdy byly tyto prostředky investovány bezúčelně, pokud ne rovnou rozkradeny.
Svět ale není ideální a nikdy to ani nikdy nesliboval. Záleží jen na nás, jak energii nám svěřenou vesmírem využijeme. Nikdo jiný to nezařídí. Město Brno v průběhu dvacetiletého členství České republiky v Evropské unii získalo na obnovu nebo výstavbu 12,6 miliardy korun. Realizovali se velké stavby, zlepšila infrastruktura, podpořila se kultura i památkové služby. Mnohdy věci, které tehdejší politická reprezentace původně neměla v prioritách.
Proto bych neměnil. A to říkám jako ten, co se s bruselskou byrokracií potýká každý den.
