Zúčastnil jsem se zahájení Czech Space Week a vyslechl celou řadu vzletných řečí. A následně si přečetl i mnoho negativních reakcí. Někteří totiž vnímají projekt České cesty to vesmíru jako vyhazování veřejných peněz nebo dokonce za předvolební kratochvíli. Nejdříve řešme pozemské problémy, pak vystřelujme družice.
Jenže, chyba lávky. Tedy, v tomto případě – chyba úsudku.
Ostré výpady všech kritiků nebodají do politiků, nýbrž dětí, pro které jsou takové romantické představy veskrze motivační. Ostatně, ještě nedávno – dokud nepřišli zkratkovití youtubeři (ale i v jejich případě se u těch úspěšných jedná o tvrdou práci) – chtěl být každý buď kosmonautem nebo… nebo popelářem. V parlamentu, ale nejen tam, si můžeme hlasovat o čem chceme a přát si, co chceme. Pravdu má ale – jen a pouze – příroda a její zákony. Proto je skvělé, že jsou mezi námi pořád ještě tací, kteří se tato velkým třeskem nastavená pravidla snaží pochopit a využít k našemu prospěchu.
Česká cesta do vesmíru je především populárně-vzdělávací aktivita motivují všechny k zájmu o přírodní a technické vědy (nebo jejich aplikace) a na jehož konci může být – ale také nemusí – český astronaut. Mimochodem půlstoletí po československém Vladimíru Remkovi.
Budu se určitě opakovat, ale toto považuji za důležité:
Neumíráme na banální nemoci, nemáme nedostatek pitné vody i jídla, neumrzneme v prosinci, neužneme v červenci, nemusíme se trmácet pěšky napříč kontinenty, neutopíme se při plavbě oceánem, nemusíme vyhlížet poštovního holuba… to vše díky vědcům a technikům.
Není lepší příklad než kosmonautika, která potřebuje nové materiály zcela unikátních vlastností. Vyžadují to extrémní podmínky, ve kterých družice pracují. Investice do jejich vývoje se však vyplatí. Ty nejúspěšnější vesmírné technologie se totiž objevují v našich každodenních životech.
Paměťová pěna ze sedadel kosmonautů v roce 1966 dnes vyplňuje matrace na spaní i vložky do běžeckých bot. Rostlinný olej z řas měl být potravinou při dlouhodobých pobytech ve vesmíru, větší úspěch však sklidil v kojenecké výživě. Akumulátorová vrtačka byla vyvinuta pro odběr vzorků na Měsíci, v jejích šlépějích šly příruční vysavače anebo šroubováky. Pozlacené folie chrání před teplem i chladem pláště kosmických lodí stejně dobře, jako zbloudilce v nepohodě. Naslouchátka, bezdotykové teploměry, lepší sluneční baterie, drátky do rovnátek, dokonce i vzduchové pistolky pro děti, plavky s nízkým třením, miniaturní kamery v mobilech, sklo odolné proti poškrábání, vodní filtry, svítící diody, detektory kouře, navigace… a mohli bychom pokračovat ještě řadu dalších hodin!
A nejen to.
Asi to moc dobře znáte.
Zazvoní budík a vy musíte vstávat.
Někdo vyskočí jako rybička, i když je pět hodin ráno.
Jiný se mátoží, i když je skoro poledne.
Ale jinak je to pravděpodobně dost podobné.
Odskočíte si na záchod, došouráte se do kuchyně pro něco ke snídani.
Třeba kafe, nudlovou polévku nebo instantní kaši…
Na mobilu zkontrolujete e-maily, fotky a zprávy od svých přátel i nepřátel.
Třeba patříte mezi ty, co si zapnou televizi, aby zhlédli nejnovější zprávy ze světa.
Někdo se půjde sprchovat, jiný se jen opláchne, všichni si samozřejmě vyčistíme zuby…
Abyste měli jistotu, co si dneska vzít na sebe, zhlédnete předpověď počasí. Bude vám stačit tričko s krátkým rukávem? Je to na deštník? Nebo bude zima a sněžit?
Ať už jdete do školy, práce nebo třeba jen tak na výlet, před odchodem se nejspíš podíváte i na to, která cesta bude ta nejrychlejší… Přece nezůstanete trčet v zácpě!
…
Tak nějak nejspíš vypadá typické ráno většiny z nás. Nic z toho by pravděpodobně nefungovalo tak snadno, nebýt vesmírných technologií.
Kdysi jsme putovali po kontinentech i oceánech, abychom expandovali do všech koutů naší planety. Není to tak dávno, kdy jsme si jako nebeští jezdci podmanili i zemskou atmosféru. A nyní… nyní začínáme být poutníky v nové, ohromné říši, která se jmenuje vesmír.
Satelitní technologie nám každý den pomáhají. Jsou symbolem mezinárodní spolupráce napříč kontinenty. A možná nám umožní pobývat na naší planetě i další tisíciletí. Za všemi úspěchy přitom stojí stovky tisíc tvrdě pracujících vědců a techniků tady na Zemi. Společnými silami posouváme hranice našich možností. Naše budoucnost je nejen ve hvězdách, ale i v našich vlastních rukou. Společně už nejsme pozemšťané – stáváme se kosmoplavci.
