Evropskou unii asi známe všichni – společenství, které nám přináší řadu výhod (mnohdy zcela netušených), ale také povinností (mnohdy nelibě vnímaných). O Struveho geodetickém oblouku slyšel jen málokdo, já osobně jsem se o něm dozvěděl teprve před několika dny. A kolik toho, kdo ví o Moldavsku?
Je to skorozapomenutá země mezi Rumunskem a Ukrajinou, na dohled Černého moře a přesto suchozemská, která s sebou nese tíživé dědictví Sovětského svazu, navíc zmítaná démony současnosti. Například přepestrého národnostního složení, neukotvenosti jazyka, náporu kyberútoků, hlasující podplacené veřejnosti, nostalgií po minulosti i extrémnosti budoucnosti, bezbrannosti v energetické soběstačnosti a sousedské nebezpečnosti. Jde o jednu z nejchudších zemí Evropy, jejíž třetina obyvatel pracuje trvale v zahraničí… Ale také zemi v procesu změn každodennosti, která má výjimečné zkušenosti tak neznámé pro svět západně od Karpat.
Moldavsko bylo zoráno frontou druhé světové války a několik desetiletí pluženo socialistickým realismem, proto se na jeho území nachází jedna jediná památka UNESCO, která se navíc scvrkla na obyčejnou nízkou kamennou kostku zapuštěnou do mělké jámy. To vše ztraceno nedaleko moldavské vesnice Rudi, asi tři sta metrů od silnice spojující města Soroca a Mohyliv-Podilskyi, u hranic s Ukrajinou.
Přesto všechno tento nenápadný patník, o který lehce zakopnete, pozoruhodně naznačuje možnou budoucnost místního kousku evropské pevniny. Je součástí Struveho geodetického oblouku – řetězce trigonometrických bodů rozprostřených v délce skoro tří tisíc kilometrů od severního Norska až k Černému moři. Ruský vědec německého původu Friedrich Georg Wilhelm von Struve (1793-1864) s jejich pomocí v letech 1816 až 1855 úspěšně změřil průměr a zploštění planety Země. Na seznam UNESCO se pak dostal jako připomínka nezměrného úsilí, které na přelomu 18. a 19. století vyvinuli všichni kartografové, aby nejen poznali správné míry našeho vesmírného domova, ale také položili základy prvních moderních map.
Zatímco před dvě stě roky se 265 geodetických bodů (děr vrtaných ve skále a zalitých olovem s mosazným plátem, železných křížů v kamenných blocích, kamenných obelisků či skutečných věží) rozkládalo na území tří států – Norska, Švédska a carského Ruska, dnes Struveho geodetický oblouk připomíná 34 dochovaných značek rozprostřených v novodobém Norsku, Finsku, Rusku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Bělorusku, Moldavsku a Ukrajině.
Když se na tento výčet pozorně podíváte, sami asi uznáte, že téměř všechny tyto země patří mezi standardní státy a členy Evropské unie. Po návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila, jehož jsem měl tu čest doprovázet, doufám, že se do této rodiny přidá i Moldavsko. Však ho už dvě stě roků s naší Evropou spojuje právě Struveho geodetický oblouk… A já slibuji, že si pak udělám výlet na sever malebného Moldavska do vesnice Rudi a tady na mírně zarostlém trávníku pozdravím symbol mezinárodní spolupráce, chytrosti a píle evropských vědců a techniků. Obyčejný, nízký patník s vyrytým křížkem.
