Když jsem naposledy šel kolem hvězdárny, spatřil jsem tam cosi jako zřícené UFO. Chvíli jsem čekal, ale žádní Marťani z toho nevylezli. O co jde?
Jedná se o tzv. fotospot. Minulý rok jsme instalovali „model“ létajícího talíře, aby měly děti radost, že skutečně existují. Spojili jsme to s kampaní, do které se zapojila i Městská policie. Musím říct, že hodně lidí uvěřilo, že skutečně něco u hvězdárny spadlo. Dnes tedy funguje jako atrakce, u které se fotí malí i dospělí.
Jaká je vlastně vaše odpověď na odvěkou otázku – jsme ve vesmíru sami? Dočkáme se někdy návštěvy létajícího talíře?
Musí se dělat rozdíl mezi „létajícími talíři“, tj. UFO, a mimozemšťany. Na létající talíře samozřejmě nevěřím – ani na jiné létající nádobí. Ale domnívám se, že tam někde v dálce mimozemšťané skutečně existují. Jak se říká, vesmír je příliš veliký a bylo by to obrovské plýtvání prostorem, kdyby byla obydlena jen planeta Země. Navíc, jak známo z minulosti, bylo by to dost sebestředné, myslet si, že jsme jediní. Kdysi byla za pupek světa považována Evropa a Země byla placatá. Pak si lidé mysleli, že Země je ve středu vesmíru, pak to bylo Slunce, ještě později celá naše Galaxie. A dnes víme, že žijeme na jedné z mnoha planet blíže periferie tuctové galaxie.
Odkud se vlastně vzala představa kosmických lodí z dalekého vesmíru, které vypadají jako létající talíře?
Před sedmdesáti roky ve Spojených státech někdo viděl něco, co se podobalo „flying soucer“, tj. létajícímu talíři… Chytili se toho novináři a pak autoři sci-fi. Není ale bez zajímavosti, že tento tvar skutečně je pro létání v zemské atmosféře aerodynamicky výhodný.
A co pro létání na intergalaktické vzdálenosti? Mohla by tvarovaná kosmická loď překonávat dlouhé kosmické vzdálenosti rychlostí světla?
Ve vakuu na tvaru nezáleží, kosmická loď může mít jakoukoli konstrukci. Nejvýš by měla počítat, že na čelní straně může potkat menší tělesa… takže bude mít nějaký štít nebo bariéru. Ale spíše je problém s energiemi. Musí mít tolik paliva, aby mohla svištět rychlostí blízkou rychlosti světla a současně, aby u cíle zabrzdila. A aby při takovém zrychlení či brzdění nebyli kosmonauti na kaši.
Zdroj: Brněnský deník – Rovnost, 20. listopadu 2017