Není jednoduché, aby kdykoli, kdy potřebujeme, byl v nejbližší zásuvce dostatek elektrické energie. Neméně složité je určení její ceny. Právě o způsobu měření množství energie vyrobené slunečními elektrárnami jsme se bavili na Podvýboru pro energetiku a dopravu Senátu Parlamentu ČR.
Jedná se o komplikovaný technicko-fyzikální problém, který má dopad jak na distributory, tak výrobce a samozřejmě i spotřebitele.
Během dlouhé a místy i emotivní diskuze zazněla celá řada argumentů pro dnešní, tzv. fázové měření, resp. ve světě běžnější součtové měření. Ukázalo se, že v České republice – z historických důvodů – měříme energii vyrobenou fotovoltaickými elektrárnami jinak než ve zbytku Evropy. Snad s výjimkou dvou dalších států. Neomezujeme tak možné dodavatele těchto systémů? Nepřenášíme náklady na stabilitu rozvodné sítě na jiné? Nebo to je správné řešení, které se stane vzorem pro zbytek světa? Nejde jen o to, kdo a jak na celém procesu vydělá/prodělá, ale aby nedošlo k rozkolísání stability celé rozvodné sítě a současně se nebrzdil rozvoj malých, třeba „panelákových“ elektráren.
Abychom předešli stínu pochybnosti, výsledkem jednání je žádost na Ministerstvo průmyslu a obchodu: Urychleně navrhněte, jak upravit současnou vyhlášku, aby nebyla v rozporu s obvyklou praxí v EU a očekávanými změnami na trhu s energií, například v rámci rozvoje komunitní energetiky nebo omezení rizik, že budou zvýhodňováni někteří dodavatelé technologií.
Budu bedlivě sledovat, jak to dopadne.