Jiří Dušek je ředitelem brněnské hvězdárny a planetária na Kraví hoře a jak s oblibou říká, ve volném čase provozuje zážitkovou astronomii. O tom, že u veřejnosti o ni stoupá zájem, hovoří s jiskrou v očích: „Největší zájem je o vesmír. Uvádíme i jiné pořady, ale vesmír je sázka na jistotu. Děti ho milují, stejně jako dinosaury.“
Začněme zdánlivě jednoduše – co znamená vesmír pro vás?
Vesmír je všechno, celý náš svět. To nejsou jenom takové ty věci, co vídáme ve vědecko-fantastických filmech. Ale i my jsme vesmír – jsme jeho součástí. Je to celá naše minulost i celá naše budoucnost. Takže jak už jsem řekl, pro mě je vesmír úplně všechno.
Čím se jako astronom zabýváte?
Já jsem vystudoval astrofyziku a zaměřil jsem se na tzv. uhlíkové hvězdy, což jsou zanikající nebo velmi staré hvězdy, v jejichž atmosférách jsou sloučeniny uhlíku – proto se jim tak říká. Ale co mě dnes velmi zajímá, přímo fascinuje, je ten pokrok. Já když jsem se začal před 30 lety zajímat o astronomii, tak jsme o tom vesmíru zas až tak moc nevěděli.
Taková jednoduchá věc – před třiceti lety se ještě diskutovalo o tom, jak vesmír vznikl a jak je starý. Dneska už to víme přesně. Vznikl při velkém třesku a je starý asi 13,8 miliardy roku. Je to známo s chybou 20 milionů let – to je fascinující.
Říkal jste, že jste začal před třiceti lety – jak jste se k astronomii dostal?
Za to může Vladimír Remek. Náš první a jediný kosmonaut, který v roce 1978 letěl do vesmíru. Mával na nás v televizi na kosmické stanici Sojuz 6, takže jsem se rozhodl, že budu samozřejmě také kosmonautem. To mi bylo 7. A pak jsem pochopil, že se kosmonautem nestanu, protože jsem se narodil ve špatný čas ve špatné zemi, tenkrát létali do vesmíru jenom Američani a Sověti. Tak jsem se na vesmír začal aspoň dívat. A tak už to zůstalo. Dnes jsme s Vladimírem přátelé, kruh se uzavřel.
Kolik je vůbec astronomů v České republice?
Asi 150. Je nás málo, jsme takový ohrožený druh. Ale tady doma se aspoň všichni známe. Na druhou stranu si nemyslím, že by nás bylo potřeba víc. S atronomií je dneska složitější – je to mnohooborová záležitost. To, co souvisí s výzkumem planet, dělají spíš geologové. Otázky vzniku vesmíru, to je zase spíš kvantová fyzika. Vše související s atmosférami planet nebo hvězd, to je zase chemie. Dneska už do toho začíná nahlížet taky biologie, uvažuje se o mimozemském životě…
Jak tedy práce astronoma vypadá?
To už není tak, že se díváte po večerech na hvězdy. To už dneska astronomové prakticky nedělají. To mají na starost automatické dalekohledy. Taková představa, že astronom v noci pozoruje oblohu a ve dne spí, neplatí. Když už u těch dalekohledů někdo je, tak technici. Ti ho ovládají. No a astronom přijde normálně ráno do práce a má výsledky pozorování na stole. Navíc běžně se pozoruje na dálku, např. z Chile, a tam je to posunuté zhruba o šest hodin, takže když je tam noc, tady je den.
Když tedy vymizelo z práce romantické pozorování hvězd, děláte to alespoň ve volném čase?
No jasně. Já dneska říkám, že astronomii provozuju jako koníčka – jak je zážitková gastronomie, tak já mám zážitkovou astronomii. Protože je spousta jevů na obloze, které nemají žádný vědecký význam, ale jsou krásné a člověk je chce zažít. Jsou to velmi vzácné jevy – polární záře třeba. Loni jsme s kolegy z hvězdárny vyrazili do Švédska za polární kruh, abychom ji viděli. Další krásný zážitek je úplné zatmění Slunce nebo velká jasná kometa. Úžasné věci.
Máte po sobě pojmenované nějaké vesmírné těleso? Jak je to vůbec s tím, když si lidé darují hvězdy?
Existuje Mezinárodní astronomická unie, což je celosvětová organizace profesionálních astronomů, která je uznávaná OSN. Je to jediná organizace, která má právo pojmenovávat nebeská tělesa. Všechny ty ostatní firmy, kde si můžete koupit hvězdu nebo pozemek na Měsíci, balancují na hraně etiky. Zaplatíte za to, že jste v registru, který ale nikdo neuznává. Takže si pořídíte krásně vyvedený diplom. Já mám svoji planetku, hroudu asi o průměru 5 km, mezi Marsem a Jupiterem. Legálně můžete svoje jméno dostat na oblohu dvěma způsoby, buď objevíte kometu, ty se jmenují vždy podle svých objevitelů
– ale to je dnes už problém, protože většinu komet objeví robotické dalekohledy. Nebo někdo objeví planetku, těch jsou v sluneční soustavě desítky tisíc, a tu může pojmenovat po komkoliv, jen ne po sobě. A kolegové na Kleti u Českých Budějovic objevili planetku a tu pojmenovali po mně. A ta je uznána a možná k ní někdy poletí nějaká družice, ale to já už tady asi nebudu. Vypadá jako planetka z Malého prince.
Jak to letos bude s astronomickými jevy, čekají nás nějaké významné, krásné?
Jsou věci, které se dají předpovědět, a pak ty, které předpovědět nemůžeme – to je např. jasná kometa. To se dá říct třeba s předstihem 2 – 3 měsíců. Ale co víme už teď je, že koncem července, když bude úplněk, bude úplné zatmění Měsíce. Takže nastane úplněk, který nepůjde vidět. A bude to nejdelší zatmění Měsíce, které nastane v několika následujících desetiletích a bude viditelné z České republiky.
Jaké odlišnosti pozorujete na obloze v zahraničí?
Problém je v tom, že nikde v Evropě už není místo, kde je přirozená tma. Kvůli městům a pouličním osvětlení – všude je rozptýlené světlo. Je paradoxní, že ve chvíli, kdy jsme chtěli šetřit světlem, a všichni si koupili LED žárovky, se začalo svítit ještě víc, protože se svícení zlevnilo. Takže musím vyjet dál, ale je to čím dál těžší dostat se někam, kde je tma úplná. Např. Česká astronomická společnost se snaží tam, kde je tma celkem přirozeně, vytvořit oblasti temné oblohy – existuje beskydská, jizerská, teď vznikne v Podyjí. Tamní obce pochopily, že i temná obloha může být turistickým lákadlem.
Jsou pak lidé překvapení, když u vás ve hvězdárně vidí oblohu v celé její kráse?
To samozřejmě není reálná obloha, jsou tam jen světýlka, ale ti lidi vydechnou úžasem, jak je to krásné. A to je jenom náhražka, na to, jak je nebe krásné, zapomínají. Samozřejmě krátery na Měsíci uvidíte i z Brna, ale třeba Mléčnou dráhu ne. Ale i v přírodě je to těžké, tam zase svítí Měsíc.
Co říkáte na filmy o vesmíru – máte rád Star Wars?
Ne, ale Star Trek, já jsem trekista. Samozřejmě to jsou moderní pohádky pro dospělé, ale líbí se mi to. Mezi astronomy je spousta fanoušků. Ale člověk se na to nemůže dívat z odborného hlediska, protože to jsou samozřejmě nesmysly. Je to krásné snít a já si myslím, že by lidi měli takhle snít… mám to velmi rád a vyhledávám to.
Dokážete si představit, že letíte do vesmíru? Objevovat třeba Mars?
Žena by mi to asi nedovolila. Ale jo, ale už jsem na to starý. Navíc tam musíte splňovat řadu parametrů, jako je třeba velmi dobrá fyzická kondice nebo znalost několika jazyků, kosmonauti většinou vystudovali nějaké inženýrství, aby to zvládli po technické stránce. Takže myslím, že bych neprošel ani prvním kolem.
Ale odvahu byste měl?
Ono je to samozřejmě pořád nebezpečné, pravděpodobnost, že zemřete při startu kosmické rakety, je tak zhruba 1:500, a to není málo. A po startu už se to nedá zastavit, buď letíte do nebe, nebo do pekla.
Myslíte si, že se dožijeme toho, že lidé založí kolonii na Marsu? Nebo je to mediální bublina, že je to v podstatě na dosah?
Myslím, že se to tváří víc optimisticky, než jak to nakonec bude. Říká se, že ode dneška za deset let je přistání na Marsu reálné. Ale jsou dva problémy. Bude to strašně drahé, nicméně peníze se dají sehnat. Druhý a větší problém je v tom, aby to člověk vůbec přežil, protože na Mars by se letělo několik měsíců a po tu dobu by byli kosmonauti vystaveni působení Slunce. Z něj uniká tzv. sluneční vítr, tedy nabité částice, kterým když je organismus vystaven, dostane nemoc z ozáření a může umřít. Nás na Zemi
chrání atmosféra a magnetické pole. Ale v lodi, která poletí na Mars, ochrana vyřešená není. Takže by tam taky mohli doletět všichni nemocní.
Jaké to pro člověka vlastně je, být ve vesmíru, jsou tam další fyzická úskalí?
Beztížný stav na člověka působí velmi zvláštně, protože lidské tělo je zvyklé na gravitaci. Srdce na Zemi má větší problém dostat krev do hlavy, na oběžné dráze se krev dostane do hlavy rychleji, takže lidi otečou, navíc je problém s vestibulárním aparátem, ztrácí se orientace, rovnováha, otečou sliznice, takže se ztrácí čich a chuť – proto jsou všechna jídla ostrá. Odvápňují se kosti… ten stav se prý podobá tomu těsně před infarktem.
Zpátky na zem… kam chodíte jako ředitel hvězdárny pro inspiraci?
Do hospody. Vážně, akorát si to musím všechno zapsat. No a pak jezdím po zahraničních hvězdárnách a science centrech. Často to dělám tak, že si koupím lístek jako jakýkoliv návštěvník a všechno pozoruju, jak se chovají k zákazníkům, jaký je servis, jak dlouho se stojí ve frontě… Doporučit můžu planetárium ve Varšavě, Hamburku, Toulouse, New Yorku a San Franciscu. To jsou naše vzory, spolupracujeme s nimi.
Vyměňujete si i programy?
Buď měníme nebo si je prodáváme navzájem. My uvádíme čtyři ročně. Dva koupíme a dva vyrobíme. Jeden uděláme vlastními silami s naším produkčním týmem a jeden s externisty. Musíte řešit všechno – od grafiky po kvalitu dabingu.
Kolik má hvězdárna vůbec zaměstnanců?
Máme otevřeno sedm dní v týdnu, prakticky nezavíráme. Stálých zaměstnanců je 22, ale celý tým má 50 lidí. Před deseti lety, když jsem se stal ředitelem, k nám chodilo asi 80 000 lidí ročně a většina byly školní výpravy. Dnes chodí 150 000 lidí ročně a školy tvoří zhruba už jen 40 %. Máme dokonce tři kroužky.
Jaké jsou vaše letošní plány?
Letos pořídíme nový projekční systém, dokonce by měl být 3D, takže zážitek bude ještě větší. Budeme
dělat i venkovní úpravy – v okolí hvězdárny umístíme inteligentní lavičky s nabíječkami a Wi-Fi, upravíme i interiér. Letos je také výročí 40 let od letu Vladimíra Remka do vesmíru. A oslavy budou probíhat v Brně, protože sem chodil Vladimír jako malý do astronomického kroužku. 7. 3. 2018 se sem sjedou kosmonauti z okolních států a setkají se i s veřejností, tak přijďte také.
Zdroj: časopis Žlutý /