Člověk se nemůže zbavit dojmu, že výzkum vesmíru je akademickou záležitostí několika málo astronomů… Mají vůbec takové projekty pro nás, obyčejné smrtelníky, nějaký význam?
Na první pohled samozřejmě nikoli. Ale na ten druhý… skoro každý má dnes u sebe chytrý mobilní telefon se satelitní navigací. Tento navigační systém, bez kterého si jen stěží dokážeme představit každodenní život, je přitom mimo jiné výsledkem celé řady astronomických studií. Například je propojený s polohou velmi vzdálených galaxií. Jiným příkladem je výzkum Slunce, které ovlivňuje chod umělých družic, bez jejichž telekomunikačních schopností by se rozpadla naše technická civilizace. Anebo WI-FI. Koho by napadlo, že základem je metoda na vylepšování obrazů zachycovaných radioteleskopy mířících do vesmíru?
Na co těšit se máme i v budoucnu, že?
Století 20. se někdy označuje jako „zlaté století astronomie“. Pokud na takové přirovnání přistoupíme, pak 21. století bude téměř jistě „platinové“. Už nyní se totiž můžeme těšit na celou řadu podivuhodných astronomických přístrojů, z nichž mnohé vypadají jako z říše sci-fi. Například Evropská jižní observatoř začíná v Chile stavět dalekohled o průměru objektivu 35 metrů! Americká NASA připravuje meziplanetární sondy s prvky umělé inteligence, které zvládnou studovat vesmírná tělesa bez zásahu člověka a do řídícího střediska pak zašlou již zpracovaná data. Pak tu máme plány na návrat na Měsíc, přistání na Marsu…
Takže už neplatí, že hvězdář je nočním tvorem?
Ta doba je dávno pryč. Digitální kamery, automaticky řízené dalekohledy a výkonná výpočetní technika dnes sbírají informace o miliardách hvězd najednou. O tom se snad nikdy nikomu ani nesnilo. Příkladem může být projekt tzv. Velkého synoptického přehlídkového dalekohledu. Tohle zařízení každé tři dny prohlédne celou hvězdnou oblohu, prostuduje miliardy galaxií, pořídí třírozměrnou mapu přilehlého vesmíru a objeví drtivou většinu všech těles větších než sto metrů, které se mohou v budoucnosti srazit se Zemí.
Tím se dostáváme k další důležité úloze dnešních astronomů. Skutečně naši planetu bombardují vesmírná tělesa?
Ano. Určitě jste už někdy viděli padající hvězdu, že? Ty mají na svědomí jen drobná prachová zrnka. Pro těleso o průměru větším než sto metrů naše atmosféra nepředstavuje žádnou překážku, takže bez úhony dorazí až na zemský povrch. Jednou za pět tisíc let tak na Zemi přibude kráter o průměru až několika stovek metrů a vzniklá rázová vlna poničí oblast o rozloze několika stovek kilometrů.
Kam se vlastně vydat, pokud bychom chtěli na vlastní oči spatřit stopu po takové katastrofě?
K České republice nejbližší meteorický kráter najdete na území Německé spolkové republiky mezi městy Norimberk, Mnichov a Stuttgart. Právě sem před 15 miliony roky dopadla dvojplanetka, jejíž větší část vytvořila kráter Ries o průměru 24 kilometrů. Roztavené kusy povrchové horniny tehdy byly vymrštěny směrem k východu, zesklovatěly a zasypaly oblast ve vzdálenosti až několik stovek kilometrů. Dnes je najdete v jižních Čechách anebo na Moravě v podobě tzv. vltavínů.
Existuje nějaká obrana planety Země? Něco jako parta naftařů z filmu Armageddon?
No, Bruce Willis samozřejmě nepřijde. Naštěstí je na světě několik observatoří, kde pracuje řada odborníků, kteří jakousi předsunutou hlídku skutečně tvoří. Jedna taková se nachází i v České republice, na jihočeské Kleti. Fakticky jsme ve fázi, kdy se snažíme poznat nepřítele. Intenzivně se hledají všechna tělesa, která by nás v budoucnu mohla ohrozit. Běžně přitom sledujeme objekty, které nás míjejí ve stejné vzdálenosti jako Měsíc anebo ještě blíže.
A když nějaké takové objevíme?
Rozbít vražedné těleso na malé kousky je nesmysl. Mnohem rozumnější by bylo do planetky chytře šťouchnout, aby se dostala z kolizní dráhy a Zemi minula.
Zatím se nic takové ale nepodařilo…
Nepodařilo. Ale díky kosmickým hlídkám například víme, že třistametrová planetka, pojmenovaná Apophis, proletí těsně kolem Země v dubnu roku 2029. Náhodou, skutečně jen náhodou, to bude v pátek třináctého!
A pak nebuďte pověrčivý…
Zdroj: Deník.cz