Pane řediteli, v těchto dnech přicházejí do nového digitária první návštěvníci. Nemá smysl se znovu ptát, co jim tato jedinečná instalace nabídne, ale proč to staveniště, které bylo v létě kolem budovy?
Výměna projekčního systému v sále digitária je čistá, jemná práce, ale krátkodobé uzavření našeho provozu jsme také využili k dalším zásahům. Upravili jsme některé části vstupní haly, vč. proměny způsobu prezentace hvězdárny. Výkopové práce pak souvisely s opravou nosné zdi kolem historických kopulí z roku 1954. Dnes tam je pochůzný trávník, sedací prvky, spousta zeleně… Kultivujeme tak veřejný prostor, kterým by hvězdárna měla být uvnitř i navenek.
Měníte i repertoár vašeho digitária?
Odpovím otázkou… Má smysl provozovat technicky špičkové, architektonicky vyšperkované divadlo, když v něm budou hrát průměrní herci špatné hry? Samozřejmě, že měníme naši programovou skladbu. Z původních představení zůstává to nejlepší a přidáváme nová – především taková, která využívají 3D systém.
Zní to zajímavě… ale není to, s prominutím, trochu kolotočářské pojetí vědy?
Teď budu naschvál poněkud hrubý. Ten, kdo něco takového říká, buď nerozumí moderním způsobům popularizace vědy, anebo chce hvězdárně či planetáriu jednoduše uškodit. Nemůžeme přece nereagovat na svět kolem nás – sociální sítě, vzdělávání formou zábavy, neformální způsoby komunikace. Ať se nám to líbí či ne… Ostatně, naše dvě desetiletí staré pořady, máme je v archivu a můžeme si je promítnout, byly kdysi obdivovány… ale dnes jsou nekoukatelné… lidé by se u nich pekelně nudili.
Faktem je, že žijeme v době, kdy už není téměř důležité, co říkáte, ale jak rychle a jak nahlas to říkáte…
Takoví samozřejmě být nechceme. To přenecháme některým populistům… Naši misi charakterizují tři slova: fascinace, inspirace, motivace. Snažíme se ukázat, jak úžasný je svět kolem nás. A vlastně i v nás. Jak to všechno funguje, že je to neuvěřitelně složité, a přitom to zapadá do sebe. Každému, kdo má všech pět pohromadě, musí být také zřejmé, že jen a pouze díky práci vědců, jejich kritickému způsobu myšlení, kdy nejsou důležité pojmy či dojmy, ale důsledně a nezávisle ověřovatelná fakta, žijeme tak pohodlně. No a zvídavější návštěvníky doufám, přivádíme k zájmu o vědu. Takže fascinace, inspirace a motivace.
Máte pravdu, že svět dnes snadno podléhá nejrůznějším dezinformacím a věří – s prominutím – úplným ptákovinám.
No, ono to není zas tak hrozné. Tak tomu bylo vždycky. Faktem ale je, že na počátku 21. století zažíváme úžasné objevy v blízkém i vzdáleném vesmíru. Ba co víc, tempo objevů se zrychluje. Mnohé z nich jsou přitom stejně fantaskní jako kouzla středověkých kejklířů. Také ale sledujeme důsledky globálních změn – přírodních i civilizačních, stejně jako vytrácení jistot přetrvávajících staletí. Není zřejmé, co všechno s sebou přinese budoucnost, avšak bude třeba se na přicházející výzvy připravit a adekvátně reagovat.
Do této role se staví i hvězdárna?
Za spasitele se samozřejmě nepovažujeme. V mých představách je Hvězdárna a planetárium Brno usměvavým lodivodem v dravém proudu vědeckého poznání, díky kterému jsme na cestě k neznámým krajinám, úžasnějším než naše nejdivočejší fantazie. Realismus i nadhled přináší všem cestujícím světlo v temnotě nevědomí, brání ztroskotání na útesech pavědy či fanatického aktivismu a nabízí pevné ukotvení v lůně přírody.
To je poněkud vzletné přirovnání…
Ale tak to skutečně je. Ať už si totiž říká, kdo chce, co chce, pravdu má vždy a jen příroda. Všechny knihy mohou zaniknout, stejně jako filmové záznamy nebo digitální struktury internetu, avšak to, co má v sobě zakódován vesmír, kdykoliv reinkarnujeme. Přírodní zákony, tak jak je postupně poznáváme, platí v celém viditelném vesmíru. Od počátku tohoto světa (až na zlomek sekundy po velkém třesku) do dnešního okamžiku.
Jak to, že na zlomek sekundy?
Krátce po velkém třesku, v čase kdy měl vesmír stáří jen 0,0000 … prostě desetinná čárka a za ní 35 nul, takže skutečně kratičký okamžik po velkém třesku, došlo k něčemu, co označujeme inflace vesmíru. Vesmír se z nějakého důvodu rozfouknul z malých rozměrů do obrovských. Zatímco předtím byly nějaké dvě částice těsně u sebe, vzápětí byly na opačných stranách vesmíru. Prostě, děly se thedy divoké věci.
Snažíte se tedy ukazovat podivuhodnosti světa?
Základem je pozitivní přístup – k tomu, co se kolem nás děje, k našim návštěvníkům. Česká republika zažívá nejlepší období ve svých dějinách. Klidně lze říci, po celou dobu existence této planety. Vyhýbá se nám většina přírodních katastrof, lidé neumírají hladem nebo žízní, mají střechu nad hlavou… Na ulicích je bezpečno, i když se o tom vedou sáhodlouhé diskuze, úroveň našeho zdravotnictví i školství je vysoká… Stačí se podívat pár set kilometrů na východ nebo západ…
Jak dlouho jste vlastně v čele Hvězdárny a planetária Brno?
Shodou náhod je tomu deset roků…
Co kdybyste se tedy vrátil o deset roků zpět… Jaké to tehdy bylo?
Jako rána do palice! Stal jsem se – více méně ze dne na den – nástupcem Zdeňka Pokorného, který tenkrát bohužel velmi vážně onemocněl. Do toho přišla šance dostat se k evropským dotacím… A to se, díky spolupráci s městem Brnem, především tehdejším primátorem Romanem Onderkou, a řadou dalších skvělých lidí z magistrátu, nakonec podařilo. Mojí osobní výhodou bylo, že jsem vůbec neměl představu, co mne čeká… Kdybych to totiž býval věděl, tak bych se do všech těch projektů nejspíš nepustil. Každopádně, kdybych se do toho nepustil společně s týmem strašně šikovných kolegyň a kolegů, nic bych nezmohl.
Jednoduché to asi nebylo… už jenom pro ty dotace, že?
Administrativa spojená s evropskými penězi je samozřejmě extrémní, někdy s úsměvem říkám, že dotace jsou zhmotněním veškerého zla. A hned dodávám – ještě že jsme dostali tu šanci! Postupně jsme si vydobyli místo na Slunci, ale tenkrát to byla zřejmě jediná cesta, jak realizovat všechny ty plány.
A nebyly to plány nijak malé…
Ano, protože jsme skutečně nevěděli, co nás čeká. Dnes už jsme schopni vlastními silami realizovat investici v řádu desítek milionů korun, ale na počátku se u mne kombinovala naivita s neznalostí. Mít nápady totiž dokáže každý. Dnes a denně potkávám řadu lidí, co jsou strašně kreativní, ale pak nezvládnou vypsat ani objednávku… Nápad, dobrý nápad, je ale nanejvýš jedno procento úspěchu. Další tři, čtyři procenta představují štěstí – štěstí na šikovné, pozitivně naladěné lidi, na které musíte narazit. Na úřadech, mezi kolegy, u politické reprezentace. No a zbytek je tvrdá práce, poctivé řemeslo. Jednoduše svůj projekt musíte vysedět – při čekání na něco…, vydiskutovat nebo vypsat – při obhajobách, prezentacích… a vystát – třeba při každodenní kontrole stavby nebo instalace.
To se asi moc nezměnilo, co?
Nezměnilo. Ale dnes to není ani lepší, ani horší. Kombinace myšlenka-štěstí-práce platí pořád. Například současné digitárium by nebylo bez současného primátora Petra Vokřála a náměstka Jaroslava Kacera. Ono vložit miliony korun do propagace vědy není jednoduché a chce to odvahu.
Nejste tak trochu sběratel funkcí? Do toho všeho jste byl před časem jmenován koordinátorem pro popularizaci vědy a techniky v Jihomoravském kraji…
Jako, že pracuji jako výkonná japonská kalkulačka? Samozřejmě, že to není jednoduché. Ale zrovna tato moje funkce vyplynula z mých letitých aktivit. V podstatě formalizovala to, že jsem jedním z garantů Festivalu vědy. Takže práce přibylo minimálně.
Jezdíte na inspekce po muzeích?
Samozřejmě, že ne. Smyslem je pomoci stávajícím institucím – ne zakládat nové iniciativy, ale kultivovat ty již existující. A to se nám díky podpoře úřadu Jihomoravského kraje daří. Mimochodem mi není známo, že by něco podobného, tak efektivně, realizovaly i jiné kraje. Z mého pohledu nejkrásnější výsledek právě přišel z tiskárny – vznikla totiž velmi – nebojím se to říct – sexy mapa pro rodiče s dětmi s návodem, kam za vědecko-technickým poznáním ve městě Brně. Současně jsme spustili i mobilní aplikaci pro celý kraj.
Jihomoravský kraj také podpořil některé velké akce. Kromě již zmíněného Festivalu vědy to je Noc vědců, Bastlfest, Festival Prototyp anebo Svátek světla. A pak je tu samozřejmě iniciativa Prvňáčci v říši vědy. Je super, že se hned pět institucí – naše hvězdárna, Archeopark Pavlov, Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity, Technické muzeum v Brně a VIDA! science centrum – domluví a rozdá 32 tisíc vstupenek prvňáčkům v celém Jihomoravském kraji. To je něco úžasného, co nám jiní závidí! Takže paní ředitelko a páni ředitelé těchto institucí, moc vám i touto cestou děkuji.
Vy jste dokonce v těchto dnech obdržel zajímavé ocenění…
Ano, nevím, čím jsem si to zasloužil, ale byl jsem zvolen čestným členem Mezinárodní astronomické unie, která sdružuje deset tisíc profesionálních astronomů z celého světa. Na srpnovém kongresu ve Vídni letos poprvé volili čestné členy, každý stát přitom může navrhnout pouze jedno jméno pouze jednou za tři roky. Hlasovalo se podle abecedy, takže jsem byl asi půl minuty jediným čestným členem Mezinárodní astronomické unie, každopádně zůstávám historicky prvním, zvoleným členem. Dohromady je nás jen tucet. Osobně mám ale větší radost například z toho, že kolegyně Jana Tichá z kleťské observatoře zůstala na stejném zasedání v čele mezinárodní komise pro pojmenovávání planetek.
Tak to gratuluji. Podívejme se ale zase do budoucnosti. Co zajímavého nás čeká na nebi?
Ve vesmíru se pořád děje něco zajímavého… Pokud máte na mysli hemžení na noční obloze, jsou jevy nepředpověditelné – například průlety jasných komet či exploze hvězd – a úkazy, které lze spočítat dopředu. Takže se můžeme těšit na listopadové přistání na Marsu, první den roku 2019 průlet kolem tělesa z Kuiperova pásu, v noci z 19. na 20. ledna proběhne úplné zatmění Měsíce a v listopadu 2019 se můžeme podívat na velmi vzácný přechod Merkuru přes sluneční kotouč.
A co Kraví hora?
Vše se bude motat především kolem našeho planetária. Nicméně připravujeme i jiné projekty. V prosinci to bude 50 roků od obletu Měsíce člověkem, v červenci půl století od přistání přímo na povrchu našeho vesmírného souseda. Tyto přelomové události samozřejmě nemohou zůstat bez našeho povšimnutí. Taky chystáme pátý ročník našeho festivalu pro digitální planetária a v březnu bychom chtěli poprvé organizovat Dny jihomoravské kosmonautiky.
Říkal jste, že jste v čele hvězdárny už deset roků, neměl byste opět sestavit novou, pětiletou koncepci jejího rozvoje?
A víte, že jsem ji před pár dny odevzdal k projednání radě města Brna? Tak jako před pěti a deseti roky. Je to už třetí taková strategie.
Asi mi neprozradíte, co je v ní uvedeno…
Detaily zatím ne. Až bude odsouhlasena, pak ji samozřejmě publikuji v plném rozsahu. Pokud tedy bude přijata kladně… Mohu však prozradit, že jsem významnou část věnoval projektům, které se nejspíš nebudou realizovat – třeba pro přílišnou nákladnost, časovou náročnost anebo fantasknost, ale které jsou jednoduše krásné, povznášející a které by si město Brno zasloužilo. Je to takový můj snář. I když, moje osobní zkušenost ukazuje, že bláznivé myšlenky mají zpravidla největší naději na úspěch. Moderní budova Hvězdárny a planetária Brno s jedním z největších digitálních planetárií v Evropě taky na začátku vypadala jako pohádka z křemíkového království…
Tak já vám přeji, abyste i nadále zůstal bláznem.
Děkuji!
Zdroj: Deník, 5. října 2018